Úvod

Jaro je již v plném proudu. Tráva se zazelenala, rozkvetly první jarní kytičky, ptáčky štěbetají ostošest,
zvířátka přivádějí na svět své mláďátka. Příroda to má krásné vymyšlené.

Ale ani my lidé nejsme jiní. Jaro nás láká ven z domovů.
Do zahrady, na procházky, najednou máme chuť začít něco nového. Takto funguje koloběh života.
Všechno má svůj začátek i konec.

Mám to štěstí, že mám práci, která mi je koníčkem ale zároveň mě i živí.
Jsem ten typ člověka, který ráno vstane a těší se do práce.
Samozřejmě jsou i dny, kdy to tak není. Ale je zcela normální, že nám v životě vstoupí do cesty i různé nepříjemnosti, pro které se nedokážeme těšit z toho, co nás dělá šťastnými.
Ale o tom jsem psát nechtěla ...

Mnozí z Vás mě znají jako člověka, který zasvětil svůj život lnu a výrobkům z něj.
Mohlo by se zdát, že v mém životě není místo na nic jiného. A sama se někdy divím, jak si mohu najít čas i na jiné aktivity. které s mou prací nesouvisí.

Jistě, bylo období, kdy jsem se věnovala své práci 13-15 hodin denně. S menšími přestávkami samozřejmě.
Přestože mě moje práce stále baví a naplňuje, stále častěji jsem si uvědomovala, jaký stereotypní a zároveň náročný je každý den v mém životě. Tento stereotyp však narušila jedna velmi zásadní událost.

 

Horké letní dny nekompromisně vystřídalo deštivé a chladné počasí.
Už nemůžeme do noci sedět venku na terase či balkoně a vychutnávat si pohled na jasnou oblohu plnou hvězd.

Ačkoliv je to pro někoho nepochopitelné, já se těším i z dešťových kapek, které s ohromným hukotem dopadají
na střešní okna na našem domě.